in

Jak jsem na seznamce poznal životní lásku

Jak se říká, láska kvete v každém věku.

na seznamce

Bylo mně již 44 let a byl jsem ženatý. Měl jsem vcelku spokojené manželství. Jenomže po těch letech už to nebylo ono. Děti nám pomalu odrůstaly a já jsem poznal, že s manželkou toho tak moc společného nemáme.

Jediné, co nás vlastně drželo při sobě, byly právě ty děti. Je to smutné, ale je to tak. Přemýšlel jsem, kam se vlastně naše kroky asi budou ubírat nadále. Člověk již není nejmladší, ale není ani zase tak starý. Navíc mohu říct, že vzhledově jsem nevypadal špatně a nějaká ta atraktivita tu byla.

Kolikrát jsem viděl, že by o mě měly zájem i mnohem mladší ročníky. Takže jsem se pomalu rozhodl.

Manželka to vzala v pohodě

Sice zpočátku nechtěla rozvod, ale poté pochopila, že to bude lepší. Možná totiž měla nějakého milence. Protože krátce na to si našla přítele, se kterým se znala docela dost dobře a já ho ani neznal. Já jsem byl tedy sám.

O děti jsem se starat nemusel. Byly dospělé. Navíc jsme se rozvedli v dobrém a nebylo třeba ani žádných sporů. Samota mě ale postupně dostávala. Začal jsem tedy vyhledávat někoho ke mně vhodného. Jenomže najděte si někoho.

Nejde o to najít kohokoliv za každou cenu, ale musí to člověk prostě cítit. Navíc hledejte, ale kde? Když už ženy v mém věku, často rozvedené a často v takovém psychickém rozpoložení, které prostě na ně po dlouhém manželství zůstalo. Napadla mě internetová seznamka. Založil jsem si profil. Měl jsem již několikrát profil na  seznamce založený, ale to bylo víceméně z nudy a využíval jsem to k jiným věcem.

Teď jsem si založil profil reálný

Se svojí fotkou a údaji. Několik týdnů jsem si psal s různými ženami, ale nic moc extra. Ale pak to přišlo. Napsala mně Marta. Bylo jí 29 let, téměř 30. Psali jsme si, že ona nehledá ani tak někoho jako na vztah, spíš jako kamaráda. Já také nehledal vyloženě vztah, ale člověk doufal.

Tak jsme si několik týdnů psali, jako bychom se znali snad celý život. Bylo to krásné.Měli jsme dost společného a perfektně se doplňovali. Každý večer jsem se těšil, až si zase budeme psát. Došlo na setkání. Musím říct, že jak jsem se teď od své manželky Marty dozvěděl, naše první setkání bylo osudové.

Padli jsme si do oka. Už to pouze nebylo psaní. Vídali jsme se a trávili jsme spolu více a více času. Nakonec jsme spolu začali chodit. Stalo se to vše vcelku rychle, ale oba jsme si byli jistí, že děláme správně. Nakonec jsme se k sobě sestěhovali. A neuběhl ani rok a vzali jsme se. Od našeho prvního setkání uběhly již 3 roky.

Ten čas opravdu letí. A klape nám to perfektně. Mnozí nám patnáctiletý rozdíl vyčítají nebo na nás koukají skrz prsty, ale my problém v ničem nemáme.

Jsme šťastní.

Líbil se ti příspěvek? Přiděl mu bod.

125 bodů
Přidělit bod Odebrat bod

Total votes: 0

Upvotes: 0

Upvotes percentage: 0.000000%

Downvotes: 0

Downvotes percentage: 0.000000%